Historický vývoj městské části

Čakovice

První zmínka o Čakovicích se objevuje v zakládací listině kapituly Vyšehradské z roku 1088. Tato listina se však nedochovala, existuje pouze ve čtyřech falzech, vzniklých o 100 až 200 let později. Nejstarší doložená písemná zpráva o obci tak pochází z poloviny 14. století, kdy pražský měšťan Václav Bořitův prodal jeden ze tří čakovických dvorů Václavovi z Knína. Jisté je také, že již v roce 1352 stál v Čakovicích kostel zasvěcený sv. Remigiovi.

V průběhu dějin střídaly Čakovice často majitele. Mezi nejvýznamnější z nich patřil hrabě František Josef Šlik, který v první polovině 18. století nechal tvrz v jednom ze tří čakovických dvorů přestavět na zámek a financoval také stavbu nového barokního chrámu na místě původního románského kostela.

V roce 1849 zakoupil čakovický velkostatek baron Alexander Schoeller, který zde záhy vystavěl cukrovar, přestavěl zámek a upravil park, nechal postavit první silnici do Prahy a celkově se významně zasloužil o rozvoj obce, která jen několik let před jeho příchodem z poloviny vyhořela.

V roce 1872 byla zřízena první pošta a Čakovice zároveň získaly vlakové spojení s Prahou. O devět let později započala stavba první školy (budova dnešního gymnázia) a také byl znovu vysvěcen kostel, který nechal Schoellerův syn Filip přestavět v novorománském slohu.

Další velký rozvoj Čakovice zaznamenaly ve století dvacátém, zejména v souvislosti s rozvojem leteckého, elektrotechnického a automobilového průmyslu. V roce 1926 byly Čakovice povýšeny na městys, v průběhu 20. let se staví sokolovna a obec získává první autobusové spojení s Prahou. Na výročí vzniku Československa v roce 1936 je otevřena nová škola Dr. Edvarda Beneše.

Na Květnou neděli 1945 při velkém americkém náletu na průmyslový komplex v Libni a Vysočanech a na letiště na severovýchodním okraji Prahy dopadaly bomby i na Čakovice a vyžádaly si řadu obětí na životech. 

V roce 1964 došlo ke sloučení Čakovic s Miškovicemi a Třeboradicemi. K 1. lednu 1968 pak byla takto sloučená obec připojena k hlavnímu městu Praze a stala se součástí obvodu Praha 9, avšak zachovala si svůj místní národní výbor.

V roce 1990 se staly Čakovice sídlem městské části, k níž patří i Miškovice a Třeboradice. V oblasti rozšířené působnosti patřily až do roku 2007 pod Kbely (Praha 19), poté pod Letňany (Praha 18). Roku 2002 byl městské části udělen znak a prapor.

Miškovice

První doložené zprávy o Miškovicích pocházejí až z roku 1456, kdy je Jiří z Poděbrad zastavil Starému Městu. Ve středověku zde existovala tvrz, která pravděpodobně po třicetileté válce zanikla.

V polovině devatenáctého století koupil Miškovice stejně jako sousední Čakovice a Ctěnice baron Alexander Schoeller a učinil z nich zemědělské centrum svého panství. V 70. letech dvacátého století došlo ke zbourání několika statků v centru obce. Následným zastavěním místa panelovými domy byl zcela zlikvidován původní venkovský ráz Miškovic.

Třeboradice

Podle pověstí sahá historie Třeboradic až do poloviny 9. století, kdy zde měl být srubový dvorec správce pšovské (mělnické) župy Slavibora. Měla se tu také narodit jeho dcera Ludmila, pozdější manželka prvního českého knížete Bořivoje a babička sv. Václava. První potvrzená zmínka o obci pochází z roku 1167.

Původním centrem obce byl tzv. Slaviborův dvůr na místě původní tvrze na západní straně návsi, přestavěný v druhé polovině 18. století hraběnkou OˈKelleyovou. Od 19. století sloužil areál k hospodářským účelům a v roce 1979 byl kvůli nevyhovujícímu technickému stavu zbořen.

Na východní straně uzavírá původní náves (dnes Slaviborské náměstí) památkově chráněný barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, téměř jediný pozůstatek původní zástavby obce. Na jeho místě od poloviny 14. století stál gotický kostel, připomínán je však už za vlády knížete Oldřicha před rokem 1017. V Třeboradicích se narodil děd Antonína Dvořáka a slavný skladatel zde v mládí hrával na kostelní varhany.

V západní části katastru Třeboradic stojí od roku 1973 teplárna, která slouží k přihřívání vody zasílané z elektrárny Mělník do Prahy. Její 155 metrů vysoký komín je druhým nejvyšším svého druhu v České republice. V katastru Třeboradic na hranici s obcí Hovorčovice leží nejsevernější bod hlavního města Prahy.